AKTUALITY LEDEN 2008 HOME 25. ledna
  Opět po čase
u nás kovboj
a „bičař“ Pepa Jung, hvězda evropského formátu. | 25. ledna
  Opět po čase
u nás první dámy koňské fotografie.
Věra Marková
Terka Huclová.
| 25. ledna 
Dnes odjela Iva a její malý hafling. Veselý a čistý koník. Je radost
s takovým koněm pracovat. (Pokud tedy víte jak na to). Tenhle „blonďák“ má sice teprve necelý druhý rok života za sebou, ale prošel na jedničku základním výcvikem ze země (tedy tím, čemu soukromně říkám mateřská školka), naučil se nosit sedlo, chápat kdo určuje pravidla, nastupovat na vozík bez zbytečných keců a hledat pocit bezpečí v blízkosti člověka. Někdo možná namítne, že je to málo, ale většině lidí se to nepodaří za celý život. Rozhlédněte se kolem sebe a uvidíte stovky lidí a koní, kteří řeší několik let stejné problémy.
Iva vše zvládla za pět dní. (A to bývala prosím sekretářka ministra). Oba jsou šikovní a tady držím zase palce, jako vždy když pouštím některé ze svých dětí do života. Někdy se ukažte - uličníci. | 25. ledna - PŘÍBĚH KONĚ
Tuhle kobylku přivezli do tréninku přímo od chovatele z okolí Mariánských Lázní, někdy počátkem ledna. Stála na přepravníku, neuvázaná, bez ohlávky a polomrtvá strachy. Později začalo být jasné, že to nebylo kvůli přepravě a všem těm věcem, ze kterých mívají strach koně, kteří poprvé cestují. Naopak. Během přepravy se alespoň nikdo kdo chodí po dvou nohách nepřibližoval.
Napřed řešíme jak ji sundat bezpečně z vozíku. Nasadit ohlávku nepřichází do úvahy. Co s tím? Vypustit ji na dvoře a zahnat do volného boxu pod špejcharem. Další tři dny trvá, než si nechá za pomoci všech kouzel a triků nasadit vodítko kolem krku, aby se dalo vyjít ven. Další dny trénujeme na uzavřeném dvorku reakci na tlak do vodítka, že je vždy jednodušší se podvolit a nechat se odvést, než bojovat, kopat, stát na zadních a letět jako o závod zpět do svého boxu.
Po týdnu se podaří dostat ji do kruhovky. A koník začne vyprávět.
O malých prostorech ze železných tyčí, o čemsi co drží hlavu, zatímco člověk přichází vždy s nějakou bolestí. O bití, trestech
a nesmyslných reakcích dvojnožců, o autech která nahánějí kamarády na pastvinách a o tom jaké je to být tři roky v rukách člověka.
V sobotu tahle kobylka začíná spolupracovat, je schopná a ochotná přijít a začít hledat společná řešení. Je schopná začít přemýšlet na novým světem, nad novými lidmi trochu jinak. A já přemýšlím nad tím, jak dlouho bude trvat, než se tyhle jizvy
z prvních tří let života koně zahojí a zda se to vůbec někdy podaří.
| 21. ledna 
Další fotečky našeho prvního kluka. Dnes je mu týden a má se čile k světu. Cválá po výběhu jako o život - až je z něj maminka nešťastná. Pěkný lumpík. Zkoušel taky už volat na holky do vedlejšího výběhu a ty
z něj byli jako u vytržení. No jo. Novej neokoukanej.
Roste to jak z vody. To bude macek.
 | 18. ledna 
Opět další dobrá zpráva.
Podařilo se nám konečně po delších rozhovorech s Ray Huntem a jeho první ženou Milly Hunt Porter, podepsat smlouvu na autorská práva jeho knihy THINK HARMONY WITH HORSES.
Jedná se o jedinou Rayovu knihu a ještě nikdy se nepodařilo ji vydat nikde jinde. Vždy stejné protesty ze strany horsemanů nebo držitelů autorských práv na to, že knihu musí překládat někdo kdo dělá stejnou práci se nám podařilo zlomit po zaslání našeho DVD a po úspěchu překladu knihy Bucka Brannamana se sice pomalu, ale jistě otevírají dveře i k těm ostatním.
Amerika je v tomto ohledu malá země, takže jakmile jsme oslovili jednoho z nich už o tom vědí i ti ostatní. (Co že mi to připomíná?)
Vše je úředně stvrzeno a podepsáno - kniha se překládá a pokud půjde vše dobře dostanete ji k dispozici tak do dvou měsíců.
Tato kniha je sice malá obsahem, ale velká svým významen a v Americe se dočkala již svého šestnáctého vydání.
Držte palce ať vše dopadne.
| 18. ledna 
Dnes odjela Dáša. Budiž ti připsáno ku chvále, že statečně bojovala
s počasím, které nás opravdu prohánělo. Probrali jsme spolu „mateřskou školku“ ze země, vyzkoušeli všechny naše koně v různých situacích, nakládání na vozík atd.
Dáša je statečná baba a vzhledem k tomu, že je již šest měsíců majitelkou křížence s velkým podílem arabské krve, chtěla si u nás trochu natrénovat - jak na ně, na potvory. Doufám, že se jí to povedlo.
Při odjezdu na mojí otázku: Naučila jsi se něco? odpověděla: No Naučila jsem se něco o koních a hlavně něco o sobě. Takže jsem rád že jí svitlo. To se každému hned nepodaří - pochopit, že celá ta práce není o tom, že změním svého koně, ale o tom, že změním sám sebe a svůj přístup.
Dášo drž se a doufáme, že se zase někdy objevíš!!! | 17. ledna 
Tak takhle ten náš uličník vypadá dnes. Jsou mu dva dny, ale má se čile k světu. Dneska zkoušel cválat - kupodivu šlo mu to i na správnou nohu. Zkoušel vyhodit zadkem - to mu taky jde a už umí i zavolat na tety. (No jo kluk).
Bylo ho navštívit už hodně kamarádů - doufám, že ty další dva co se mají narodit nebudou moc žárlit. | 15. ledna  
Dnes v noci (přesněji v jednu hodinu) se nám narodilo první letošní appa hříbátko. Je to hrozně srandovní kluk, uličník od prvních minut. Fotka je asi 30 minut po narození. Ty bílé konce uší jsou indiánským znamením štěstí. Jméno ještě nemá, ale budeme nad tím přemýšlet.
Letos by se měla na našich pastvinách objevit tři appa hříbátka. 5. dubna má termín Jitřena a 6. května Jahoda klisna roku 2007. Obě jsou připuštěné TT Mighty Juniorem tak jsme zvědaví. | 15. ledna
Začínají se nám opět naplňovat víkendy daleko dopředu kurzíkama o které si píšete čím dál tím víc. Viz: kalendář.
Některé termíny pro individuální týdenní kurzy jsou již nenapravitelně zamluveny a to dokonce i na některé letní měsíce. Jsem zvědav jak to budeme řešit až se oteplí a lidičky se probudí s tím, že každý bude chtít přijet nejlépe zítra. Uf.
Píšu vše raději dopředu a slibuju, že přednost budou mít všichni naši kamarádi a všichni ti z loňského báječného roku.
Také jsme opět (ač neradi) vrhli našeho valáška HADJAMA do prodeje, protože na něj opravdu nemáme čas a byla by škoda, kdyby procoural své mládí na našich pastvinách. | 13. ledna 
První týdenní kurzík letošního roku máme za sebou. Dnes odjela Iva a její kobylka. Obě byli moc fajn. Je velmi příjemné zase po čase vidět člověka jak pracuje se svým koněm v harmonii. Iva mi moc nevěřila, ale málokdy potkám člověka, který nemá potřebu vytvářet všelijaké podivné tlaky vůči svému zvířeti a nebo si občas něco dokazovat, zejména to co mu nefunguje doma. Iva tohle v sobě nemá a bylo to opravdu osvěžující.
(A to prosím pracovala v kanceláři jednoho nejmenovaného ministra).
6. ledna
Trochu jsme opět zamíchali osudem několika koní. Odjela EDESSA, která u nás téměř na den přesně, strávila v tréninku tři roky. Měla by být připravená snášet snášet záludnosti života arbského koně v reálném světě. Nezbývá než poděkovat Šárce a Naveedovi Gill za trpělivost, kterou s námi měli. | 1. ledna
Ahojky všici.
Zase další sezóna nás kope do zadku a nezbývá než se opět začít věnovat trochu vám všem, kteří voláte a píšete zda se nám něco nepřihodilo, zda budeme letos učit, zda budou kurzy a zda je ještě místo atd...
Pravdou je, že jsme možná maličko přemýšleli jak dál, jak vše uspořádat do nějaké přijatelné formy pro vás pro všechny a zároveň si zachovat zdravý rozum a i ještě nějaký čas pro svůj vlastní trénink.
Doufáme, že jsme loni alespoň některé z vás nakopli správným směrem, ukázali cestu k něčemu, co má nehezké nečeské jméno HORSEMANSHIP.
Jen několik málo poznámek k loňské sezóně:
Přišel jsem na to, že nejvýraznější tendence v našem oboru je blbost. Chceš li to někam dotáhnout začni úplným zblbnutím.Na této tendenci je nové to, že se její příznaky objevují i u jinak docela rozumných lidí, od kterých bych to nečekal. Pozoruji, že z poměrně uznávaných veličin ve svém oboru se stávají ztřeštění infantilové zaujatí každých čtrnáct dní novou módou. Dodávám, že prosazování nových tendencí v našem oboru, je roubování 200 let starého dubu. Každá snaha je předem směšná. Jezdectví bez jezdců. Tak bych nazval nastupující generace v branži. Ono to může být dobře i špatně. Jsou tu renomovaná jména, kteří se omylem považují za odborníky a vedle toho amatéři s velkým talentem. Ti první jsou suverénní a hotoví, míří vysoko. Ti druzí, neposkvrnění odborným vzděláním a jezdeckým řemeslem mají upřímnou snahu se něco dozvědět a tak to možná má být.
Čím dál víc se v našich „odborných“ časopisech dává místo přehnané publicitě šoumenů a blábolení teoretiků. Chybí skromnost, úcta a pokora. Lidé se potřebují na něco upnout, věnovat se jakékoli krásně znějící myšlence - koně za každou cenu bez podkov, bez stájí, jezdectví bez udidla, sedla bez koster, ježdění bez sedla a možná časem i bez koní. Blbost prostě musí vyhřezávat až za hranice našich představ (nebo až na internet).
A tak jen zbývá napsat, že v novém roce chceme: bláznivě lítat, ploužit se, běžet, klopýtat a třeba padat na hubu - ale hlavně lišit se od
vás co tomu rozumíte.... | | |
|