Pokud to stihnou v tiskárně - bude tato kniha na výstavě v Lysé nad Labem u stánku nakladatelství HARMONY. Dobře vám tak.

Dělali jsem kurz. Tedy jako obvykle já a Bára běhá doma kolem koní a pracuje za dva. Zvláštní den. Měl jsem za sebou jeden bez jídla, protože jsme do rána ochutnávali Peterovo vínko a druhý den bez jídla, protože se přes naší stáj valila nějaká jednodenní chřipka či angína. Všichni uléhali postupně k záchodovým mísám a na mě to přišlo přesně v den konání jednoho kurzu kdesi 150 kilometrů od nás.
Říkám si v duchu, že to nemůžu vzdát, že ti lidičky na to čekají dva měsíce, potřebují pomoct a tak jedu. Kruhovka venku na louce, ve stínu 35 stupňů - no prostě ideální počásko pro někoho v mém stavu.
Čekalo na mě asi 20 lidí, kteří vypadali jako že opravdu chtějí... Po hodince už bylo všechno jinak. Snažím se, snažím a nejde to. Všichni na židličkách pohodlně usazení na okraji lesa. Koníci (až na výjimky) velmi nešťastní a odevzdaní. Snažím se vše vysvětlit, ukázat, probrat. Nejde to. Říkám si v duchu „vole, neumíš to předat dál, snaž se trochu..“ Nejde to. Všichni chtějí ukázat nějaká kouzla. Nějaké šamanské zaříkání, rituály, rychlá řešení na své problémy. Vedeme diskuze o věcech nesmyslných, nebo tak těžkých, že jim nemůžou rozumět. Co s tím.
Vím, je to má vinna. Mám být naladěn, vesel a připraven ukázat nějaké efektní kousky. Já na to ale nejsem a to je problém. Horsemanship není o rychlých řešeních, to není o tom připravit si koně a udivovat davy na tribunách svými kousky. Horsemanship je o každodenní práci na sobě samém. Je to dřina a bolí to. Zkratky neexistují. Jsem tady, abych pomohl koním a to ostatní mě nezajímá. A tak v takových okamžicích váhám, zda to má celé smysl. Vždyť na vše důležité si stejně musí každý přijít sám. Jiná cesta není.
A tak odjíždím domů s pocitem, že za sebou nechávám možná dva tři lidi, kterým jsem maličko usnadnil cestu a dvacet nešťastných koní, kteří na tom budou stále stejně. Zbytek lidiček zklamaných, že jsem jim opět neprozradil nic nového a s pocitem, že jsem vůl.
Nedávno se mě jeden český hipolog velkého jména zeptal, zda se necítím jako prostitutka. Musím přiznat, že po takovýchto kurzech občas ano a musím se sám sebe ptát po smyslu svého počínání.
Pokud máte nějaký zajímavý názor z druhé strany napište. Třeba do návštěvky nebo na majlík. Možná se na to dívám jen z pohledu únavy posledních dní...
 

Pokud vás tenhle fajn chlapík bude chtít někdy navštívit - ať už jako „náčelník“ nebo jako bledá tvář - dejte si pouze pozor na jeho cestovní ledničku, kde přechovává ohnivou vodu. Dělali jsme ochutnávku moravských a slovenských vín a my coby „téměřabstitenti“ jsme se ráno probouzeli s pocitem, že jsme byli opravdu přepadeni nepřátelským kmenem rudochů a tomahavk zaseknutý v hlavě také nic moc...