11. srpna NÁMESTKOVO
Spím na velkém slovenském kopci a říkám si zda přijdou medvědi na večeři. Krásná krajina v okolí Oravské přehrady. Pracuji v soukromé stáji - dvě statečná děvčata a dva rozdovádění tříletí arabští hřebci. Bylo to zpočátku hodně těžké. Arab nedává nic zadarmo a tihle uličníci se snaží velet celému světu. Snad se mi podařilo holkám trošku pomoci - alespoň natolik, aby je ti koníci neotrávili tak, že zanevřou na celý jezdecký sport. Držím palce.
Večer bloudím na „zkratce“ ve slovenských horách a poznámka udivené babky: „Chlapče, tady jelo auto naposledy v roce 1956“, mě lehce znervóznila. Dopadlo to dobře - večer jsem již dorazil do stájí Petra Dobeše v Nemšovej.

12. - 13. srpna ČASTÁ
Přesouvám se blíž k Bratislavě. Slíbil jsem na tomto kurzu, že o nich napíšu, že jsou „zaprdlí“, ale nebyla to pravda. Jen trošku překvapení - snad. Byli stateční a pracovití. Po dřívějším zásahu některých mých českých kolegů - nejspíš také velmi opatrní - alespoň zpočátku. Zase se mi trošku nedařilo navázat kontakt, ale již druhý den všichni pracovali, chápali souvislosti a já měl opět velkou radost, že vidím lidi, kteří mají zájem se něco naučit. (Nebývá to tak samozřejmé). Určitě se sem rád vrátím.

14. - 15. srpna RANČ NÁDEJ - BANSKÁ ŠTIAVNICA
Poslední z kurzů na Slovensku a stál za to. Parta veselých veterinářů - po chvilce práce s těmahle klukama (a holkama - pardon) jsem dostal pocit, že se známe již dlouhou dobu. Vypůjčení koně - měli sice mnoho problémů (koně z turistické jízdárny), ale bylo alespoň vidět jak se nám mění před očima. Poslední z kobylek „isabela“ již druhý den vozí každého kdo šel kolem (i majitele ranče), bez sedla a bez ohlávky. Reaguje na tlak, zatáčí zastavuje - jen na myšlenku. Měli jsme radost všichni, kdo jsme stáli okolo.
Ochutnávka slovenského vínka dopadla tentokrát dobře - budu na tuhle partu dlouho vzpomínat. (Doufám, že se kluci zase brzo uvidíme.) Bylo cítit jak jim všechny věci postupně „docvakávají“ a brzo mě nebudou potřebovat. Tak to má být. Domluvili jsme se na nějakém pokračování na podzim či na jaře a mám pocit, že mě v té době již velmi překvapí - jak jim to půjde.

Pocity ze Slovenska celkově velmi dobré. Málo koní, málo výrobců pomůcek, sedel apod., ale lidičky jsou vesměs fajn a snaží se na sobě pracovat. V každém případě ještě nepovažují slovo „horsemanship“ za sprosté, jako se to děje v některých českých krajích. Dokonce na některé kurzy dorazili lidi přesvědčení o své pravdě tradičního tréninku (já to dělám třicet let) (já ostatně taky), ale dokázali uznat že to co vidí nejsou náhody. To je těžké - a u nás téměř nevídané. Bylo to bezva - všem dík a ozvěte se jak to půjde.

 

1. srpna 2006
Tak jsme se vyškrábali v Českém Krumlově na zámku až na kopec a byli se podívat na vystoupení rytířů - skupiny HONORIS. Starám se jim o výcvik koní a hlavně lidí. Vždy přes zimu pilujeme, vzděláváme se a trénujeme a tak jsem se uprostřed sezóny musel jít podívat jak si chlapci vedou.
Musím přiznat, že mě mile překvapili. Koníci v pohodě, osvalení, pracovití a evidentně je tohle vystupování baví. Lidí bylo hafo a my jsme jen zírali jak dospělí chlapi do sebe řežou hlava nehlava těžkejma středověkejma zbraněma, padají z koní a ještě se jim to líbí.

Klobouk dolů - mimořádný zážitek.

Na obrázku vedle v hereckém zaujetí Honza Truneček a jeho kůň Frajer Jack. (Mimochodem, kdyby každému jízdárenskému závodníku chodil kůň tak dobře jako Honzovi Frajer Jack - tak máme plnou stáj reprezentantů)