28. října 2006  KURZ ČESKÉ BUDĚJOVICE - HORSEMANSHIP II

Pomalu přichází podzim a je to vidět jako vždy u nás na kurzech. Z 27 přihlášených lidiček dorazilo 17. Ráno lehce pršelo a skoro třetinu lidí to odradí. Musím vám veřejně vyčinit protože jste prďolové zaprdlí. Všude čtu o samých alternativních přístupech v chovu koní, koně venku za jakéhokoli počasí atd. a jakmile fouká vítr nebo zaprší, nebo se ochladí - šup už si hřejem zádička doma u kamen. Styďte se.
Máte smůlu protože kurz byl bezva. Nakonec počasí přálo, sluníčko svítilo, koně pracovali jako o život a musím říci i já jsem se bavil. Nejvíc jako vždy zaujali naše appa-koně (Šamane to na obrázku je tvoje Sněženka - kdybys jí nemohl poznat). Myslím, že se nám dařilo všem a tak jsem zase rád, že pár lidí pochopilo (alespoň částečně) o čem to celé je. Že neexistují snadná řešení, že všechny ty pěkné věci, které můžeme s koníkama předvést jsou hodiny a hodiny tvrdé práce. Která ale stojí za to.

Vzhledem k velkému zájmu lidí o práci pod naším dohledem (což nás opravdu moc těší a jsme za to vděčni) se pokusíme vymyslet ještě nějaké zimní termíny, nebo najít halu, kde se sejdeme a probereme letošní práci znovu a pokusíme se někam to ještě šoupnout. Navíc chystáme nějaké setkání stejně jako loni u filmů z prací těch nejlepších. Bude to nejspíše nějaké teplé místečko ve středu Čech - tak aby jste všici měli blízko.

Jen pár poznámek ode mne:
Musím se především zmínit o tom, že Jirka Strejc se mi právě v těchto dnech ozval a domluvili jsme si nějaké společné setkání společně s Františkem Špatným. Musím smeknout a říkám díky za každého, kdo má chuť alespoň občas se pobavit o společných problémech. Je nás v téhle zemi opravdu málo, a vždy mě mrzelo, když kolegové z branže odmítají komunikovat.
Další dobrá zprávička je, že na základě těchto dopisů, štouchanců a sarkastických poznámek na webu vznikla iniciativa. (Zatím neprozrazuji kde). A vypadá to, že se někdy v příštím roce všichni sejdeme v nějaké hale. Bylo by bezva (bez nějakých konfrontací) opravdu uspořádat cosi, co by se dalo nazvat „Setkání horsemanů“. Bude hala, budou kruhovky, snad budou i koně a tak teď jen doufám, že nebudu jediný, kdo bude mít chuť předstoupit před diváky se svou kůží...

 

1. ŘÍJNA 2006 Přišel nám dopis:
Dobrý den Václave.
Zaříkávači jsou super. To musí uznat i šťoura jako já...
Omlouvám se, že nemám žádný dotaz, jen Vám musím ventilovat jeden humorný postřeh. Stál jsem jeden den jako služba na stánku na výstavě v Lysé, na dohled od Vašeho, kde jste knížku prodával. Na vašem stánku společně se sedlářema byl neustálý ruch a podezřele jste se tam srocovali s ostatními celebritami v oboru - jak horsemanshipu, tak i od sedlářů a vládl přátelský duch, což vylepšuje můj náhled na proklamovanou "nepřátelskou konkurenci". Akorát jsem zaznamenal, že jste působil odpuzujícím způsobem na Vašeho "kolegu" pana J.Strejce, který Váš stánek obíhal obloukem, jako by Vám dlužil peníze...
Zeptal jsem se ho na jeho stránkách také v návštěvní knize, proč se s Vámi také nepozastavil na kus řeči, a on mne odbyl, že si Vašeho stánku ani nevšiml. Já se mu tedy nedivím- při takové záplavě stánku z oboru horsemanshipu - to jeden jednoho lehce přehlédne... Asi jste pro někoho neviditelný. Docela jsem se tím bavil (běžel okolo minimálně 3x) a jednou postával u sedel, ale, když s ním sedlář prohodil pár slov, vypálil od Vás jak raketa... a zvolnil vždy až za rohem u stánku Bangu...
Takže, že by si Vás nevšiml je nepravděpodobné. Proč si myslíte, že tvrdí, že si Vás "nevšiml"? Možná se opravdu stáváte chvílemi neviditelným...,že Vy jste užil nějaký zkušební preparát doktora Ikebary...? - a místo kapra z vás bylo vždy na tu chvíli, kdy sprintoval okolo, zhola nic?.
Přeji málo neviditelnosti.
Hill Bill (prosím o nekomolení signatury, jsem na to citlivý). Děkuji.

Ahoj Hill Bille.
Tvůj dopis, který skončil u nás v návštěvce jsem si nemohl nechat ujít. Já jsem si podobných věcí samozřejmě také všimnul a mrzí mě to. Stejně tak jako letos Jirka Strejc, loni to byl stejným způsobem Milan Kovář a jiní. Mrzí mě to hlavně proto, že je nás v téhle zemi (a ne jen v téhle zemi) velmi málo a občas by bylo potřeba se sejít a třeba jen poklábosit o společných problémech.
Na jedné straně mám velké zážitky s lidma kterých si nesmírně vážím. František Špatný - věčný organizátor a duše všeho dění v posledních 12 letech v Česku - nikdy nechybí při všech možných a nemožných diskuzích. V posledních měsících mě překvapil pan doktor Záliš. Dostal jsem vynadáno, dokonce hodně, ale potom dlouho do noci je schopen diskutovat (a ne jednou) a řešit a srovnávat všechny naše jezdecké a tréninkové postupy, Leslie Desmond - těžký oříšek, ale vždy řekne: „Přijeď strávíme spolu pár tréninkových hodin, tam to neokecáš“. Buck Brannaman - nevím, zda tuší kde jsou Čechy ale hodně mi pomohl i na tu dálku a většina fotek do knihy, bez jeho pomoci, by k nám vůbec nedorazila. Ray Hunt pošle alespoň videonahrávku a jeho žena komunikuje, kdykoli a odkudkoli. Tom Dorrance prostřednictvím své ženy, na sklonku svého života mi poslal knihu s věnováním když jsem mu napsal co dělám. Tihle lidé nemají vůbec důvod se se mnou bavit, vzhledem k tomu, že jsem proti jejich genialitě opravdový hipologický trpaslík. (To je výrazivo pana doktora). A přesto to udělají. Možná jen z toho pocitu sounáležitosti k právě probudivšímu se dalšímu z party.
Na druhou stranu Jirka Strejc a jemu podobní, Milan Kovář, kterému bych rád v dobré víře pomohl, loni na výstavě pronášel věty typu: „Tohodle chlapce jsem učil“. (Nevím co by tom řekl můj první trenér Jarda Jiráň, který mě trápil v letech 71-80.) Honza Bláha - za kterým jsem letos vyrazil a který mě odpálil slovy: Kdo umí dělá, kdo neumí píše. Nikdo z nich nechce komunikovat a je to škoda. Jsou samozřejmě jiní v téhle zemi, kteří opravdu umí a kteří neučí, ani nezveřejňují svá jména na stránkách barevných magazínů a kteří nemají problém řešit společně problémy a prodírat se vším tím co nám zanechal Tom Dorrance. Neboť všichni stojíme na samém počátku téhle práce.

Na všechny tyhle české žabomyší války, tahanice a dobové tance kolem svého ega a nedostatek pokory, bych navrhoval jeden recept. Pojďme najít halu, kde nás přijmou na nějaký víkend, Postavíme několik kruhovek, dovalíme koně z pastvin. Každý kdo bude mít zájem si jednoho nebo dva vylosuje a budeme dělat. Všichni na jednom místě a každý sám a za sebe. Byl bych moc zvědavý, kdo v neděli večer bude jezdit, jak kvalitně a v jakém stavu budou koně. Protože, přes všechny kecy a prdy, na konci všeho musí stát spokojený kůň, s dobrým pocitem, beze strachu, bez bolestí. To jediné má význam. Howgh.