Pondělí 20. července 2009

Dorazila fotka z kurzu v Němšové. Barunka a její klobouček.

Ke kloboučku se váže hezká historka. Stáli jsme v kalifornském Red Bluffu na Californios 2009 a kolem nás se procházela jakási rančerka. Barča na mne vyhrkla. „To je on!" Myslel jsem napřed, že jde o nějakého chlapa, ale pak jsem uviděl klobouček na hlavě téhle paní. Po krátkém seznámení - tak jak to ve Státech bývá - přátelé se dělají snadno, jsme ťapkali společně k jednomu z chlapíků, kteří vystavovali v přilehlých prostorách své výrobky. Vyklubal se z něj nejlepší výrobce kloboučků na západním pobřeží a navíc sympaťák. Barču změřil takovým přesným poštelunkem z roku 1888 a za měsíc byl klobouček vyroben.
Tenhle chlapík, ač jména slavného, si všechny své výrobky chce prodávat sám. Když jsme se ptali proč, tak odpověděl, že chce znát historii a život každého svého výrobku.
Paní rančerka po dvouhodinovém vyprávění a vyptávání, věnovala Barunce šátek z krku a s pozváním na příští rok jsme se rozcházeli. My jsme si opět potvrdili, jak málo stačí k tomu, aby se člověk v Kalifornii seznámil s príma lidičkama. Všude ochota, úsměvy a nic není problém. Ach jo.....

Čtvrtek 16. července 2009

V noci se u nás na ranči narodilo další miminko. Má flekatou prdelku, dvě ponožky vzadu a jmenuje se HEŘMÁNEK.
Stejně tak jako před měsícem Meduňka se narodil uprostřed stáda, společně s tetama a další partou hříbátek. (Cíleně).
Je hrozně srandovní, dělá parádní ksichty, ale již první den se nebál holčiček a šel je okukovat.

Středa 15. července 2009

Barunka opět na cestách. Tentokrát je to společně s naším mentorem, rádce a přítelem Petrem Stiborským na společném tréninku u Jirky a Olinky na Ranči u Soudného potoka.
Máme radost už jen z toho, že se v Česku již najdou lidi, kteří se nebojí si zavolat a zatrénovat si společně s telátkama bez potřeby vytahovat se jeden na druhého. Možná se vám to zdá bezvýznamné, ale pro nás to znamená velký posun v myšlení českého človíčka. Jen víc takových dní.

Sobota- Neděle 11. - 12. července 2009
Kurz v Nemšové - SLOVENSKO

Tohle byl i pro mne nezapomenutelný kurzík. Sobota - neděle.
Peter Dobeš (viz foto vpravo), jeho žena Zuza a zbytek celé rodiny se postaral (jako vždy) na Statku Šťastná 13 o parádní pohodičku. Navíc se mi podařilo opět po roce zase přemluvit Barunku, aby se mnou vyrazila učit.
Bylo to osvěžující, příjemné. Na plácku se prohánělo koní lehce přes desítku, v diváctvu tak asi 40 lidí. Navíc měli dobře navaříno, počasíčko parádní - no vlastně bezva.
Tenhle kurzík aspiruje u mě v soukromém žebříčku na kurz roku. Jezdím sem rád. Nejenom proto, že Peterko a Zuza jsou naši nejlepší přátelé, ale i pro všechny ty známé tváře které vždy rád vidím. Barunce to moc slušelo, ale vzhledem k tomu, že nikdo neposlal žádnou fotku - tak nemám. Snad příště.

Pátek 3. července 2009

Začátek prázdnin byl ve znamení samých chlapů. V prvním červencovém týdnu u nás na individuálním kurzu snad poprvé čtyři chlapy. Ó jaká úleva pro mne v tom přebuchtěném koňském světě. Lilo nám jako z konve snad celý týden, ale i to nám nemohlo zkazit pochodičku typu CHLAPI SOBĚ.
Je to opravdu jiné. Ne že bych neměl všechny ty baby rád, ale někdy je toho opravdu příliš.
Navíc tohle byla fajn parta, slušní koně a tak jsme se celý týden proháněli jihočeskou krajinou a řešili problémy každého koníka a jeho majitele. Tuhle partu vždy rád uvidím znovu.

Středa 1. července 2009 - Richard CALDWELL - DVD

Dnes konečně po pěti měsících příprav, pinožení a různých protivenství s výrobou, dorazilo první z řady DVD Richarda CALDWELLA. Originální nahrávka + české titulky.
Pokud máte zájem o jakékoli informace kolem pomůcek z oblasti vaquero horsemanshipu - nebo vůbec základů westernového ježdění - tak Richard Caldwell je nad jiné povolán. Dnes je všeobecně uznáván jako světová jezdecká jednička v tomto oboru - pokud to vůbec měřitelné je.

Byli jsme letos také u toho, když se natáčel druhý díl. Pokud Richarda nezradí jeho nemocná záda, tak se dočkáme postupně šesti pokračování - šesti velkých kapitol na cestě ke skutečnému „bridle horse“. DVD je distribuováno ve sběratelsky hodnotné plechové krabičce a nebude dodáváno do sítě obchodů a prodejen. Bude k dispozici pouze na internetu. K tomuto DVD se zároveň připravuje kniha, která by měla vyjít v českém jazyce - pokud vše půjde dobře - ještě
k letošním vánocům.

DVD je možno objednat v ZDE a věřte, že opravdu stojí za to.

Neděle 28. června 2009 - Halenkov : Ranč pod Černým

Tak tohle jsem přesně potřeboval po té těžké sobotě.
Pohoďáčtí Moravané uprostřed Javorníku mě přivítali frgálama, kafíčkem a naprostou pohodičkou. Lilo jak z konve, ale nikomu to zvlášť nevadilo. Ocenil jsem přístup několika místních chlapů (je to příjemné osvěžení po kurzech uprostřed samých holek), kteří se rozhodli, že navzdory všeobecné převaze dívčího horsemanshipu v českých (a moravských) zemích vlezou do kruhovky a pokusí se tenhle poměr v několika příštích letech těžce ohrozit. Koně byli v pohodě, stejně jako jejich majitelé a tak doufám, že jsem zasil alespoň semínko zájmu o práci kolem toho všeho co kdysi začal Tom Dorrance.
Tohle je jedna z těch stájí, kam se kdykoli rád vrátím a pokusím se je naučit vše co kdysi učili mě moji trenéři a mentoři. Tady to stojí za to.
Držte se a doufám, že až dorazím někdy příště, tak už budete všichni sedět na koních a prohánět místní telátka.

(foto: Irena Vacková)

Pátek - Sobota 26.- 27.června 2009
Chrastava - farma Vysoká

Jeden z nejhorších zážitků za několik posledních let.
Lidi na kurzu byli moc fajn. Ráno začalo trochu blbě. Moje auto se špatně vyspalo a tak jsem dorazil o čtyři hodiny později. Přesto na mne všichni trpělivě čekali v místní hospůdce. Díky jim za to. Strávili jsme hezké dva dny uprostřed teorie a praxe. Páteční večer se protáhl do velmi pozdních hodin a i potom to vypadalo, jako že nikdo nechce končit. Snad jen všudypřítomné matky utíkali kojit své ratolesti, ale všici ostatní v okamžiku kdy jsem v nočních hodinách odpadl, ještě zvládali sledovat obsedání hříbat s Ray Huntem. ( Ráno jsem se dopotácel na snídani a Ray opět vládl na místní velkoplošné obrazovce.)

I přes rekordní vstupné, které si zdejší zařízení vypsalo na můj kurzík, se vše odehrávalo ve velmi nepřátelském a neprofesionálním prostředí. Takže jsem po příjezdu domů otevřel kalendář a připsal si k tomuto místu poznámku: Sem už nikdy nejezdit!

Neděle 21. června 2009 - Brandýs nad Labem

Soukromý kurzík. Dvě baby (několik dětí a otců), pohodička a celkem šikovné koně. Tohle mám raději, než jízdárenské nadšené party, které mají oddtrénováno nejvíce u klubových popelníků, nebo na internetových diskuzích. Tady je cítit zájem, snaha o to posunout se dál a něco svému koni vrátit.
Tohle má smysl i když je vše daleko od soutěžních arén a koně jsou obyčejní a „normální“. Tady někde začíná po čase skutečné jezdectví. Člověk je sám se sebou, sám sobě rozhodčím a to je ta nejtěžší cesta kterou znám, ale asi také nejhezčí. Můžu to tvrdit - sám jsem tím prošel.
Byla to fajn neděle i když jsme trochu promokli, nikomu to nevadilo. Rád se sem vrátím a držím vám holky palce.

Sobota 20. června 2009 - Ranč Červený mlýn - Lisov

Opět po nějaké době jsem dorazil i se svým koněm na kurz na ranč Červený mlýn. Za těch pár měsíců co jsem zde nebyl se udělalo hodně práce a tak jsme mohli drandit po úplně nové jízdárně.
Tohle byl pohodový kurzík. Jen mne trochu zmátlo na samém počátku, že na vypsaný kurz VAQUERO HORSEMANSHIP se přihlásilo 90% úplných začátečníků. Nezbývalo nic jiného, než přeřadit od samého počátku na úplně nejnižší rychlost. I přes to mi spadl jeden jezdec, ale do toho nového písku se prý dobře padá. (Raději jsem to sám nezkoušel).
Tady je vždy pohoda - i mezi diváky i na plácku, takže nezbývá jen napsat, že se sem vždy rád vrátím.

Neděle 14. června 2009 - Nemšová

Na statku -ŠŤASTNÁ 13- u Petra Dobeše je to vždy o setkáváních lidí. Kurz Horsemanship I a Horsemanship- II, ale o to opět nějak zase nešlo. Užili jsme hodně srandy - zvláště vydařené bylo závěrečné chytání telete do lasa. Tohle natočit a poslat všem kamarádům do Států, tak jsme asi slavnější než Mr. Beam.
Bylo to fajn. Zuza Dobešová o mě tentokrát nechtěla přerazit své koště a tak jsem přežil bez zranění. Zase jsme něco kutili v kruhovce, diskutovali o problémech koní a jejich lidí a snad to alespoň jednomu člověku pomohlo. Doufám.
Koukejte trénovat chalani už za měsíc si vás přezkouším.

Sobota 13. června 2009 - Trnava

Tak v tuhle sobotu mířím na Slovensko. Po dvou měsících jsem opět na cestě a řítím se kamsi na východ okolo Bratislavy a dál.
Abych pravdu řekl moc se mi po takové době nechtělo odjíždět z domova. Ale na Slovensko jezdím vždy rád a tak jsemtedy jel. Chvilku jsem bloudil - jako vždy bez mapy - ale nakonec jsem dorazil i včas.
Rodinný domek, několik koní a několik lidiček co si na nic nehrajou, jen se snaží přežít v klídku a pohodě se svými zvířaty. Tak se mi to líbí víc, než občas nějaká rádoby profi stáj, kde se v sedlovně ve sněhobílých rajtkách vedou učené hovory o jízdě na koni.
Byl to fajn kurzík, fajn veselí lidičkové. Koně trošku rozmazlení přilišnou péčí jak už to bývá, ale nezdálo se, že by jim to nějak zvlášť vadilo.
Držte se.

Čtvrtek 10. června 2009

Zpráva z Nebrasky

Pro přátele i nepřátele, kteří si všimli mé nepřítomnosti, píši tuto zprávu, jako odpověď na otázku: „Tak co jsi se tam naučila?“
Naučila jsem se trpělivosti, skromnosti a pokoře. Také vážit si domova i všech postkomunistických vymožeností naší země. Myslím, že jsem o něco rychlejší v sedle a pomalejší v dělání závěrů a hodnocení lidí.
Nebraska je téměř absolutní placka pokrytá prérií a kukuřičnými poli. Když nepřijde desetileté sucho nebo kobylky, přižene se od Kansasu tornádo a odnese domy a stodoly.
Sedím se sousedem Robem před jednou takovou odnesenou stodolou a on mi vypráví, jak otec jeho děda putoval s vozem na Východ. Když dorazili až sem, koupili půdu, vytyčili hranice a manželka mu zemřela při porodu. Blížila se zima a tak vyhrabal díru v zemi a tam se svou dceruškou přežil. Rob je první, komu se povedlo splatit dluh na půdě. Trvalo to čtyři generace.
Lidé v Nebrasce toho moc nemají, tvrdě pracují, nestěžují si. Váží si své práce, svých přátele i sebe samých.
Jak nás to svádí omluvit každou svou slabost jako lhaní, kradení a závist nějakým vlastním neštěstím nebo nedostatkem. Když v Nebrasce farmář zkrachuje, zůstane mu čest, historie jeho rodiny a celá komunita, která ho uznává. Zůstane mu hrdost a přesvědčení, že zase brzy zaprší.
Také jsem se naučila mít ráda krávy. Měli jsme Herefordy, Anguse a Longhorny. Vlastnoručně jsem porodila býčka, který se na mou památku jmenuje Barbora.
Jezdila jsem mnoho různých koní, pracovala s dobytkem, dokonce jsem měla možnost proniknout do úplných základů cuttingu. Jak se říká – cutting je návykový a opravdu pocit na dobře připraveném koni se nedá ničím nahradit. Naopak platí i známé rčení cuttingové legendy Bustera Welche : „Cutting je hrozně prostý, nebo prostě hrozný.“ Ti z vás, kdo si to již zkusili, dobře víte o čem je řeč.
A přestože cutting, jako drogu doporučuji pouze milionářům, všem ostatním kteří mají možnost sednout si na kvalitního cuttingového koně, doporučuji aby tak udělali. Tihle koně v sobě spojují inteligenci Arabů a pracovitost a vyrovnanost Quarterů.
Velký dojem na mne také udělala účast na závodech. Nevím zda to způsobila nevypočitatelnost dobytka a vrtkavost cuttingové štěstěny, nebo tvrdý život a radost z toho, že se opět setkali, ale atmosféra byla přátelská a celé rodiny se dobře bavili. Na jednom plácku tam jezdila máma, dcera, bába, strýc a všichni na sebe vesele pokřikovali a vášnivě diskutovali o každé jednotlivé krávě.
Nakonec bych ráda zmínila rodinu Vancových, kteří mne adoptovali a s láskou celý měsíc vykrmovali. Již dávno jsem nepotkala lidi, kterých bych si mohla tak bezvýhradně vážit. A není to proto, že by byli bezchybní. Jsou naopak sbírkou životních starostí a lapálií. Jsou to však lidé čestní a rovní. Co říkají myslí vážně, co mají o to se rádi rozdělí a když vás poznají, pustí vás nejen do svého domu, do života, ale i do svého srdce. Řekla bych, že jsme v tomhle dosti rezervovaní a za něco podobného je třeba se stydět. Já se ale nestydím a veřejně zde prohlašuji, že jsem při odjezdu bulela jako krokodýl.
Takže, co jsem se naučila nového? Je jedno jakého mám koně, sedlo a zda vyhrávám někde  na závodech. Důležité je být slušný člověk a stejné si hledat i přátele.

Bára