25. března

Dneska si nemůžu odpustit osobní poznámku.
Peter Dobeš, slovenský horseman, kamarád, přítel, ale hlavně dobrej chlap, zrovna dnes slaví čtyřicáté narozeniny.

Hodně jsme spolu prožili, hodně na koních i bez nich a musím říci, že náš život by byl bez něj o hodně smutnější.
Nejvíc se mi líbí, že ať vymyslím jakoukoli blbost tak on se hned přidá. Tož jako loni. Volám mu (bylo už hodně k půlnoci) a říkám: Pojeď do Kalifornie. Chvilku bylo ticho (asi dvě vteřiny) a pak se ozvalo. Tož dobrá, alespoň se podíváme jak to ti jelimani dělají ne? A bylo to.

A tak ti chlape přejeme, aby až se budeme jednou naposledy škrábat na své koně, tak aby jsme byli spolu, bylo nám tolik jako Billovi a Tomovi Dorrancovým a aby nám ještě dlouho potom, alespoň chutnalo vínko a líbili se holky.

California 2008

25. března

V pátek 28. března přilétá Kay Wienrich na dlouho očekávaný kurzík na Q ranči.
Všechna místa jsou již beznadějně obsazená - z čehož mám velkou radost. Bylo by smutné, kdyby v okamžiku kdy dorazí jedna z největších jezdeckých legend Evropy do Čech, jsem na plácku pobíhal pouze já s Barunkou a jeden z našich kamarádů, který by se objevil omylem po cestě z báru.

21. - 22. března

V sobotu a v neděli jsem strávil v Blahoňově (kousek od Brna), kde se mi vždycky líbí. Nevím úplně proč. Takové hezké malé stáje v kopci, hala a vždy hodně fajn lidičkové. To bude asi ono.
Loni jsem tohle zařízení hledal hodně dlouho (končí tady silnice), ale letos už jsem ráno frčel na čas.
Pomalu si zvykám na nové mluvítko a v neděli už jsem přemýšlel nad tím, jak jsem to vlastně dělal dřív, když mě nebylo slyšet. Tohle je pohodička.
Koní bylo několik. Nejvíc mi udělala radost kamarádka -Čerňucha- se kterou jsem se už skoro rok neviděl. Je z ní fajn koník a tak jsem byl moc rád, že vypadá spokojeně - stejně tak jako paní majitelka. A to jsem si ještě loni na jaře myslel, že tahle kobylka se bude hodně dlouho učit žít mezi lidma.

Pokud by vás zajímal průběh víkendu tak mrkněte na stránky:

http://www.ladinn.cz/index.php?page=horse04

kde je vše celkem detailně popsáno. Co se budu unavovat, že?

Neděle proběhla ve velkém klídku, seděl jsem letos opět na jednom z našich apíků a snažil se mu vysvětlit, že teď opravdu není čas na blbostí nýbrž učím a on má cosi předvádět. Dopadlo to dobře a myslím, že se ten můj pacholek i docela bavil i když to veřejně nepřizná.

Tahle partička lidí, ačkoli oni sami tvrdí, že moc nejezdili, na sobě hodně zapracovala. Mám z toho radost. Oni to možná nevidí, ale ještě loni mi tady lítali po hale jak tatarští nájezdníci a letos všichni stojí se svými koňmi, vážnivě diskutují o problémech a všichni jsou v klidu. Kdyby už jen tohle tak jsem spokojený, že to co dělám má občas nějaký dopad mezi lid a jejich koně.
Držte se v Blahoňově, myslím že vám to po čase bude jezdit ještě líp...

foto Petra S.

15. března

Neděle - již třetí kurz HORSEMANSHIP I v Loděnici u Berouna. Celkem asi 30 lidí. Hospůdka -Škola- jako vždy bezvadná, trošku jsme povídali jako vždy. Odpoledne nám lehce pršelo, ale zdálo se, že to nikdo nevnímá. Pro mne největší zážitek kobylka Klárka - neskutečný sympaťák - asi by z nás byl super pár.

Přišel majlík po skončení kurzu, kde bylo napsáno: Jsem překvapen asi tak, jako když jsem po letech zjistil, že mne maminka naučila špatně si čistit zuby.... Bomba!
Opět perfektní organizace paní doktorky Míši Bahníkové a tak se těším na další pokračování v těchto místech s těmato lidmama.

14. března

Sobota - Farma Bolka Polívky - kurz HORSEMANSHIP I. Tohle byl opět po čase jeden z dalších nezapomenutelných kurzů. Nejen přítomnost Bolka a Jiřího Pechy, ale i fajn lidičky, dobrá organizace a vůbec celková pohodička. Po takovém kurzu se vždy trochu stydím brát si penízky. Měl bych asi platit já.
Bolek a celá parta okolo něj, jsou neskuteční pohoďáci, jako kdyby to ani nebyli lidi z českého koňomilného společenství. Žádné tlaky, žádné velké ego, nikdo se nesnažil se předvádět, nebo vyprávět přehnané příběhy jak mu to doma šlape atd...
Prostě - zážitek.
Zase jedno místo, kam se vždy rád vrátím a myslím, že i na těch koních, se kterými jsme pracovali bylo znát to celkové uvolnění.
Musím se ještě dnes v duchu smát, když říkám směrem k Bolkovi: Sakra lidi, nekoukejte na mne tak překvapeně! Já řeknu vtip a vy čučíte.......? Bolek jen suše poznamenal: To víš chlapče tady to máš těžký... Je to moc fajn chlap.

13. března

RAY HUNT - 1930 - 2009

Dnes dorazila ze Států velmi smutná zpráva. RAY HUNT největší žijící horseman zemřel na vleklou plicní infekci.

Na fotkách vlevo Ray a Carolyn na jednom z posledních kurzů
z listopadu loňského roku. V prosinci se ještě pokoušel o několik kurzů v Austrálii, ale odtud jel již rovnou na kliniku.
Ještě v lednu vypisoval obsedací kliniku pro šest lidí v Texasu, na kterou se také hlásila Bára. Bohužel.
Stejně jako před časem Tom Dorrance, i Ray do poslední chvíle učil. S jednou plící a kyslíkovým přístrojem u sedačky se snažil do svých posledních sil předat něco z toho co sám sbíral celý život. Bude nám chybět a tak jen doufáme, že tam někde nahoře na něj už čeká Tom Dorrance a nejspíš říká: „Kde jsi tak dlouho? Čeká nás práce.“

Ray nám bude opravdu chybět.

Ray a jeho žena Carolyn v listopadu loňského roku.

10. března

Dnes dorazil mistr sedlářský Milan NEPUSTIL s novým sedlem
k nám na ranč. Pokud najdete na jeho stránkách text k tomuto sedlu tak zní takto:

Tady je několik obrázků hotového Cliff Wade postaveného klasickým způsobem na té zélandské Wood-Rawhide kostře. Má 15-1/2" dlouhé posedlí, Cantle je v typu Regular 12" široký, 4" vysoký. Tvar sedla je dost přesnou replikou sedla Bucka Brannamana, které mu stavěl jeden slavný sedlář ze staré školy - Chas Weldon (Billings / Montana), na úplně stejné kostře od stejného kostraře, ve shodných parametrech. Takže žádné českokombojské výmysly, ale "poctivá kopie" tvarů od jednoho z nejlepších... Kování je americké Horse Shoe Brand, široké třmeny Bell Bottom 5" od Weaveru. Sedlo je ve zlatohnědé barvě a floral motiv v sheridan stylu je podbarvený, aby to celé barevně ladilo. Dalo mi to sakra práci, ale na druhou stranu bych řekl, že to vypadá už dost americky

www.westman.cz

7.-8. března 2009

Kurz Horsemanship - I-II, v sobotu a v neděli v Českých Budějovicích - Haklovy Dvory.
Zase jedna partička lidí, co společně žijou za městem na ranči a snaží se trochu jezdit na koni. Teorie Horsemanshipu jako vždy
v tomhle ročním období v teplíčku a pak už jen dva dny mluvím a mluvím a mluvím. Nevím zda se v těch lidech něco pohnulo, ale doufám, že alespoň jeden zabere. Jinak steaky mají dobrý.

2.- 4. března 2009

Fiesta pokračuje. Tentokrát Q-Ranč v Bezděkově. Mimořádný zážitek. Soustředění úzkého výběru jezdců z Čech a Slovenska. Dohromady jsme odseděli v sedlech za tři dny přes 20 hodin a probrali přes 65 cvičení. Bomba. Navíc na Q-ranči neskutečně vaří (díky Karlo) a tak nám vlastně vůbec nic nescházelo.

Všechno tohle směřovalo k tomu, sejít se alespoň jednou za rok s partou podobně postižených lidí, lidiček, postaviček veselých i podivných - no prostě s partou kamarádů, nemuset pospíchat večer domů, nemuset vařit (to bylo pro ženský), no prostě nemuset nic jenom sedět na koni a poslouchat naše zmatené blábolení. K tomu snad ještě natrénovat pár věcí před odjezdem do Států, aby si o nás Buck nemyslel, že jsme naprostí jelimani.

Jedno velké prvenství tenhle kurz-nekurz měl. Téměř celý ho odučila Barunka a vůbec si nevšimla jak do toho všeho přišla. Dva zapnuté mikrofony. Napřed mi to toho začala lehce brblat (málokdy se stane, že se sejdem spolu na kurzu a oba sedíme na koních) a pak už to fičelo. Byl jsem tomu velmi rád, jednak proto, že některé věci zvládá opravdu bravurně a jednak proto, že jsem si mohl alespoň občas odpočinout a jen si jezdit a věnovat se svým koním.

Na té fotce vpravo je Pepa Beránek v okamžiku, že jeho žena Romana zvládá perfektně kontracval, zatímco on si myslel že to znamená, že ve cvalu budeme všichni sedět obráceně. (Navíc mu zase volali z práce, že se tam bez něj bojí.)

Díky kamarádi tohle byla bomba.

foto Terka Huclová

1. března 2009

Jezdecký oddíl v Borotíně (Pejškova Lhota). Tenhle kurzík (Horsemanship I), měl pro mne veliké kouzlo. Po dlouhém čase jsem zase viděl fungující jezdecký oddíl, kde se nikdo nehádal, nevytahoval a vše vypadalo, že bezvadně funguje. Probrali jsme jako vždy jen několik málo základních věcí - tedy jak začít, co s tím, na koho se obrátit pro informace atd. Chvilku to vypadalo, že všechny ty zamračené tváře se nikdy neusmějou, ale nakonec vše dobře dopadlo. Sem se vždy rád vrátím.

28. února 2009

Jezdecká hala v Němčovicích u Rokycan - Kurz Vaquero - Horsemanship.
Tohle byla velká paráda. Tentokrát možná ne pro diváky, vzhledem k tomu, že většina z nich byla na podobném kurzu poprvé
a podle otázek, které padali po skončení kurzu bylo jasné, že většina z nich vůbec netušila o čem to bylo.
Většina jezdců v hale však má za sebou již dost solidní základy na to, aby bylo možné opuštět chvílema jezdecké řemeslo
a věnovat se jezdeckému umění - tradičnímu westernovému jezdectví ve stylu Vaquero.
Mám z nich velkou radost. Za ty roky stali mými kamarády a vždy si říkám, že kdybych se na všechno už dávno vykašlal a jezdil si sám doma pro radost, jako to dělá mnoho mých kolegů a vrstevníků, mému životu scházeli právě tito lidé. A to by byla škoda.
Díky Bohunce Dufkové a Stavebninám Beránek vše bezvadně fungovalo. (Ozvučení dodala firma Bricol - to abych nezapoměl).

foto Terka Huclová

foto Terka Huclová

foto Věrka Marková

foto Věrka Marková

26. února 2009

O víkendu 21-22. nás čekalo v malé šumavské vesničce velké překvapení. Jedeme na kurzík, tentokrát v opačném postavení. My se odjíždíme učit. Malá jezdecká hala, tentokrát soukromě, utajeně a ohleduplně vzhledem k okolnostem. Jednou možná vše prozradím.

26. února 2009

V našem blogu nový článek. Tentokrát spíše otázka. Výkřik do tmy....

20. února 2009

Dostal jsem dopis:
„Dobrý den. Zakoupila jsem si vaše DVD s velkým očekáváním......za 480,- Kč se mi bohužel nedostalo víc než si můžu prohlédnout popřípadě stáhnout s youtubu. Rozhodně mohlo být vaše DVD obsáhlejší. Škoda. S pozdravem paní J....“ (jméno neuvádím záměrně).

Dostávám denně kolem třiceti majlíků do pošty. Většinou jde o otázky směřující k treningu koní, nebo lidí. Na všechny se snažím poctivě odpovídat. Na některé (například jako je tento) mi to jde jen velmi ztěžka.

14. února 2009

Seminář - California 2008 + Zaříkávači.

Byla sobota, venku zima a tak jsme měli zatopeno v krbu a pouštěli jsme všechno, o co kdo stál. Z dvaceti přihlášených dorazilo osm. (2x omluva za špatný stav silnic, 1x chřipka, 1x tchyně infarkt, 1x pes spadl ze schodů, zbytek má neomluveno).
Nevím zda se to všem zúčastněným líbilo - mě docela jo. Asi bych dal před lety nevím co za to, kdyby mi někdo vysvětlil a ukázal - kteří jsou ti dobří a proč, kdyby mi někdo řekl nad čím mám hloubat pozorněji a co nestojí za to. Takhle nějak si to představuju a tak se to snažím poslat dál.
Dorazila i má neteř Adélka z dalekého Jablonce. Z čehož jsem měl opravdu velkou radost. (Že by po Barunce další horsemanka v rodině? - uvidíme.)

Ti z vás co nedorazili - nezoufejte. Příští zimu opět něco vymyslím.

8. února 2009

Kurz v JO Bianca - nedaleko Dvora Králové.

Trošku jsem v to nedělní ráno bloudil, nevím zda byla mlha, nebo jsem neviděl z nevyspání. Přidal se k tomu ještě sníh s deštěm, ale i tak jsem se pokusil těm třiceti přihlížejícím lidičkám alespoň cosi vysvětlit.
Říkám tomu otevírání dveří, ale vím že velká většina lidí vůbec nevezme za kliku.
Jak mi vždycky všichni říkají: „U nás to funguje tak ještě črtnáct dní poté co odjedeš“, pak se vše vrátí do starých kolejí.
Já tedy pokaždé, když přijedu někam poprvé tak se rozhlížím a říkám si v duchu:„ Kdopak z vás pochopí, alespoň malé procento z toho co se vám tady snažím říct?“.
A tak doufám, že i tady - přesto, že byla zima jak sviňa- se najde za čas někdo na koho se podívám a řeknu si. Vidíš blboune, byla ti tenkrát zima, bolela tě hlava, ale stálo to za to. Tenhle človíček stál za to.
JO Bianca je velmi zvláštní parta. Parta neuspořádaně, nesystematizovaných lidiček, bez ladu a skladu. Stejně tak koní. Prostě všehochuť. To neznamená, že je něco špatně. Naopak. Držím vám palce ať vás to nezdolá.

7. února 2009 - večer

Ještě ten den večer, svolal náš hlavní náčelník poradní oheň do nedaleké Pizzerie. Unavený z celodeního kurzu jsem neodolal a vyrazil v očekávání velké taškařice.
Povedlo se. Přítomné osazenstvo velké rady: Peterko - náčelník velká flaša, Zuza - šamanka (vyslov bosorka), Pepa - náčelník Velké ucho - západní kmeny, Romana - zástupce pro věci pozitivní, Barunka a já. Velká rada a ujednání o nové cestě do Států.
Vše jsme ujednali, potvrdili, domluvili, ale bohužel jsme si pak tak zresetovali hlavy, že jsme všechno zapoměli. Takže znovu kamarádi - tentokrát opatrně 2. března. (Tužky sebou ať zase všechno nezapomenete).
Byla to bomba. Díky bohu, že v tom blázinci, kterému se říká moderní doba, znám alespoň pár normálních lidí.

7. února 2009

Kurz Rudná u Prahy.

Jeden z prvních normálnějších seminářů u Rudné u Prahy.
Již podruhé zde začínáme s Horsemanshipem I. Ještě jedna JEDNIČKA nás tady čeká 15. března a musím říct, že se sem vždy rád vrátím. Dobře zorganizovaný kurz, lidi spokojení a tak jsme se mohli v poklidu věnovat celý den tomu, čemu se tak podivně v česku říká hezky nečesky (Horsemanship).
Vyzkoušeli jsme také letos prvně ozvučení v hale a bylo to celkem fajn. Až si zvyknu na všechny ty drátky a baterky co mi trčí z palice, tak to snad bude fungovat.
Velké poděkování Michaele Bahníkové za přípravu a doufám, že se společně časem dostaneme, alespoň někteří, do jezdícího kurzu.

6. února 2009

Taky vás ta zima už štve?
Ne že by to nebylo hezké, ale každé ráno vylézáme na ty naše čtyřnohé prdlavky s pocitem, že uprostřed sněhové vánice něco natrénujem a jediný pocit, který z toho většinou zůstane je zmrzlá prdel.

2. února 2009

Konečně se nám podařilo, po dlouhých týdnech rozhovorů, majlíků, dotazů a všelijakých piškuntálií, vše domluvit a dát dohromady alespoň základní finanční plán pro kurz s Kay Wienrichem.
Pokud budete mít zájem se zúčastnit nějaké další informace naleznete ZDE.

Jak už to tak bývá v Českých zemích, dorazilo mnoho nesouhlasných argumentů s cenou za tento kurz. K tomu snad není co dodat snad jen to, že Kay Wienrich opravdu není Ježíšek a tak neočekávajte, že se tak bude chovat - zvláště ne koncem března.