Naši milí, 
víte, my jsme se snažili být ti poslední romantici, co odolávají světu – drželi jsme cenu časopisu jako sochu na náměstí, zatímco kolem se všechno zdražovalo: housky, tramvaje, boty, pivo i ty obyčejné rohlíky, co se vždycky tvářily, že budou stát navždycky dvě koruny. Jenže ono to nejde donekonečna. Papír nám zestárl, tiskárna zdražila několikanásobně a výroba jednoho čísla již stojí jako zánovní auto. Jo a redakční kafe už se taky nevaří za drobné. Takže s pravdou ven – už to nebudou dvě stovky, ale dvě stě padesát. Padesátka navíc, za kterou vám ale pořád chceme nalít plnou sklenici příběhů, slov a obrázků, co mají smysl, co dělají radost a co vás třeba někdy rozesmějí tak, že si budete muset odložit hrnek s čajem, abyste ho nevylili.

My víme, že si toho všimnete. Ale doufáme, že si toho všimnete s pochopením. Protože bez vás by ten časopis byl kus papíru. Pokud nám zachováte přízeň, opravdu děkujeme.