A jsme zpět doma. Jedna z posledních akcí, která ještě sdružuje vaquero komunitu je PRO AM Vaquero roping, kterou pořádá Buck Brannaman v Santa Ynez v Kalifornii. Vše je za námi a naše pocity jsou pěkné i horší. Tedy rozporuplné. Komunita vaquero jezdců mizí. Staří chlapi kteří uměli jezdit umírají, moderní doba vše zrychluje. Setkání typu Californios, či Fiesty Richarda Caldwella už se nebudou opakovat. Akce Bucka Brannamana byla krásná a smutná zároveň. Přihlášeno bylo přes 150 týmů, jezdilo se a soutěžilo čtyři dny. Obecně se dá říci, že skutečných vaquero jezdců bylo kolem třiceti. (Možná). Nenápadně oblečení pánové, koně dobře natrénovaní, zdraví a naprosto klidní v každé situaci. Nádhera. Další část jezdců a jejich koní byla normálního průměru a téměř na sto procent jsme konstatovali, že čím lépe a stylověji oblečený jezdec, tím hůře jezdil. Většina těch nejpěknějších „krasavců“ neměla šanci dokončit první kolo. Menší část cca deset procent jezdců byli drsní chlápci s brutalitou na kterou se nedalo skoro koukat. (Pravděpodobně některé chlapy z rodea přilákala velká finanční odměna pro vítězné týmy.)
Jako vždy jsme byli velmi srdečně vítáni. Potkali jsme všechny své staré známé, byli jsme chváleni za časopis, což nám dělalo radost. Objevili jsme několik nových zajímavých lidí a postaviček. Pokusíme o celém setkání napsat nejakou smysluplnou reportáž do Horsemana.
Po skončení akce jsme se ještě chvíli toulali Kalifornií mezi mořem, Yosemity a San Franciskem. Základní pocit který nám zůstal je ten, že Česká republika je stejně nejlepší místo k žití  a nejhezčí jsou jižní Čechy a náš ranč. Zkrátka, člověk musí vyrazit do světa aby zjistil co vlastně má doma, že?