Ahoj holoto milá. Slíbil jsem, že ještě napíšu něco málo o plánech na příští rok.
Nejvíc mě v současné době zaměstnávají plány na nový projekt, kterému říkáme ŠKOLA. Pracuji na nových skriptech a tématech pro všechny účastníky. Donutilo mě to vytáhnout vlastní filmové záznamy, poznámky a texty nejen z mých škol, ale i z vlastní praxe. Vyrábím krmivářský program, kopíruji tabulky, zkrátka hrabu se ve starých knihách, které jsem nečetl už třicet let. Měl jsem velké štěstí, že má tehdejší velká touha po vzdělání byla kdysi plnou měrou naplňována. Dodnes mě nepřestane udivovat, jak ti nejlepší trenéři, chovatelé, se kterými jsem mohl pracovat, se s obrovskou ochotou i nadšením dělili o zásadní informace a byli ochotni učit jednoho hladového kluka z chebského předměstí, který do velkého světa dorazil v teniskách a v tričku. Trochu to cítím jako dluh, který je potřeba splatit. Možná proto ta škola.
Snad vás také potěší zpráva, že v tiskárně se se momentálně nachází druhý díl knihy Strašidlo horsemanshipu s podtitulem Svět horsemanů. Stejný formát, stejná grafika., aby jim to na poličkách dohromady slušelo. Jen jsem opět nevěděl kdy přestat a druhý díl je o něco tlustší než ten první. Dokonce jsme se s váhou dostali na 1,3 kg. Uf. Nechci vidět to poštovné. V tiskárně slíbili, že i přes všechny současné problémy s papírem bude kniha ještě letos venku.
Máme připravené další dva překlady velmi zvláštních knih, na které se těším. Jsem zvědavý, co na ně řeknete, neb jsou o dost jiné než vše, co jsme kdy v nakladatelství udělali. Rychlost jejich vydání bude záviset na tom, zda bude papír, a také jak rychle našetříme v nakladatelství do kasičky. Vydání knihy většinou stojí tolik jako nové auto, takže prodej jedné knihy platí výrobu té další. Svým způsobem je to adrenalinový sport.
Josefína Jíra Rašilovová, ředitelka Audio sekce, hlásí, že po vydání audioknihy Raye Hunta, se pracuje na knize Toma Dorrance. Trochu mě také tlačí do namluvení Strašidla horsemanshipu, ale stále si nejsem jistý, zda na to kývnout. Neumím si představit, že odbornou knihu je možné smysluplně namluvit. Uvidíme.
Rád bych se také během letošní zimy opět vrátil k práci na novém čísle časopisu Horseman-zpátky na venkov. V hlavě se mi rodí nové nápady, což je známkou toho, že únava z vydávání časopisu z posledních deseti let je skoro pryč. Tedy doufám. Navíc mám pocit, že svoboda tisku bere v téhle zemi opět za své, že opět cítím smrdutý dech pana Cenzora a zapařené spoďáry paní Inkvizice a že je potřeba ze všech možných stran udržet vydávání jakýchkoli svobodomyslných, milých a lehce anarchistických textů.
U nás doma v Oldřiši plánujeme jako každý rok na 25. června veřejný seminář, kde bych rád představil dvě milé dámy, slečny, holky, ženy, baby (teď jsem se zamotal) zkrátka kamarádky a trenérky z oboru, kterým to v poslední době opravdu jezdí. Jako inspiraci. A samozřejmě chlapy z loňska. A jako vždy jde také trochu sobecky o to, přilákat vás všechny, které jinak během roku nemám šanci pozdravit.
Individuální týdenní kurzy jsem nestihl ani inzerovat. Kalendář byl plný během čtyř listopadových dní, což mě lehce vyděsilo. Opravdu děkuji všem za důvěru. Je to zavazující. Pokusím se v příštím roce zase tolik nevrčet. Barunka mi občas na to kape Bachovky. Někdy je dobré mít doma vlastní soukromou vědmu. (Normálně bych asi napsal čarodějnici, ale nejsem si jistý, zda to Evropská unie už nezakázala, stejně jako Vánoce a Marii.)
Víkendové semináře jsou již také vypsané. Veřejná část je již skoro celá vystavená ZDE. Bylo mi trochu líto, že už se nebudeme potkávat u Terky Patakiové v Žernovce, ale jak zjistíte sami, kolem Prahy jsou dvě nové stáje, kteří se ujali Terky sirotků a pořádání seminářů. Tak snad to dobře dopadne.
V každém případě se budeme snažit užít si to s vámi, pokud Pánbůh dovolí a neklepne nás předčasně. Držte se tam venku ať vás ten praktický život moc neválcuje. Občas je to pěkná potvora.
