„Necítíš se Václave jako prostitutka? Cítíš vidˇ?“ To mi kdysi řekl pan doktor Záliš. To, když jsem se přiznal, kolik dní v roce učím. Občas si na něj vzpomenu. Někdy určitě přijde ta chvíle, kdy už nebudu mít sílu ani chuť vyrážet na cesty za koňmi, kteří potřebují mou pomoc.
Proč na to zrovna teď myslím? Asi proto, že můj největší včelařský rádce, mentor a vzor pan Sedláček z Bučovic oznámil, že již nebude natáčet výuková videa a učit. Dostal ho lid český, který se do něj pouštěl ze všech stran. To, že představuje geniální systém včelaření pro budoucnost, že mu včely neumírají tak jako ostatním, nikoho nezajímá. Pravověrní vykřikují jakési teze, nezkušení nejvíc křičí a všichni dokola opakují naučené fráze. Není to poprvé kdy vidím, jak chytří lidé odcházejí do ilegality, neboť masa nedovzdělaných plebejců nesnese nikoho mimo oficiální stanoviska. Stejné u včelařů jako v koňském světě. Nic se nemění. Stejní lidé nejspíš kamenovali před dvěma tisíci lety toho chlápka, který si říkal Joshua.
A tak jsem zkrátka na něj myslel a mrzelo mě, že nemohu pomoci. I já to čas od času schytám z nějaké strany, ale po těch letech to ve mně pouze vyvolává úsměv. Opět jsem s radostí na cestě, právě teď končit rozhodně nehodlám a další měsíc je již v plném proudu.
Tak tedy DUBEN:
8. dubna – kurz na Ranči Vlkovsko u Pavlíny Klementové. To jsem nestihl inzerovat, ale i tak byla plná hala lidí. Snad je to tím, že zde nově působí Terka Patakiová, nebo snad proto, že na sever v posledních letech moc nejezdím. Nevím. Společný trénink byl fajn i když vždy přemýšlím, jak to asi vidí divák, který mne vidí poprvé, poslouchá mé prdlé historky a nerozumí ničemu z toho co se děje na plácku. No, snad jim alespoň ten guláš chutnal.
15. dubna – Jsem na Moravě pod Brnem u Kačky Lempartové. Hezké místo uprostřed vinic a Kačka je dobrý pořadatel a milá ženská. Jezdím tam rád. I když opět společný trénink a trochu se vždy bojím lidí, kteří přijedou poprvé. Ono je hrozně těžké někomu opatrně říct na prvním tréninku: „Vážená paní nezlobte se, ale zde není co trénovat, máte všechno špatně. Pojďme začít úplně od začátku.“ I přes tenhle handicap společných tréninků se tam občas objeví zajímavý kůň a zajímavé téma. Pokud jste z Moravy, za výlet to stojí.
22. dubna – Toulcův Dvůr – pokračování jezdecké teorie. Jak jsem psal minule Toulcův Dvůr v Praze je má nejoblíbenější destinace. Navíc zde mám letos možnost, postupovat krok za krokem a konečně se prodírat teorií tak jak by to správně mělo být v každém oddíle kam dorazím. Bohužel lidi většinou říkají „Ukaž nám, jak se to dělá“ netušíc, že to tajemství, jak přijezdit koně je schované v tom „Proč se to tak dělá“. Pokud tedy máte chuť na další dávku jezdeckého vzdělávání neváhejte a napište Majce přihlášku.
23. dubna – Jsem v Neveklově u Aničky Kleczkové. Jezdím sem asi druhým rokem a rád. Nemají žádné zvláštní podmínky, ani krytou jízdárnu s večerním osvětlením, ani restauraci s guláškem – to zde nehledejte, ale mají tady fajn partu lidí. Vždy se na ně těším. Hezká atmosféra a začínají se objevovat i šikovní jezdci.
29. dubna – Pokračování prvního kurzu u Alexandry Vosátkové (spolek DORADO) na ranči Vápenka u Třebíče. Minule nás bylo hodně, nemohli jsme se vejít do společenské místnosti. Tentokrát jsem dostal za úkol pokusit se během dne vysvětlit kouzlo práce v kruhovce. Tedy předtím, než zde spácháme za měsíc jezdecký kurz jsem rád, že se pobavíme o práci ze země, bez které by se mi již dnes špatně trénovalo. Pokud jste z okolí, udělejte si výlet. Bude to poučné.
Takže, pokud ještě nejste stále za pecí, tak mrkněte zde do kalendáře: Kalendář 2023 vyberte si nějaké místo, kam vyrazíte, ohlaste se pořadatelům zde uvedeným. Nebuďte líní. Šup do světa.
