Call: „Musíš zrovna teď, když je práce nad hlavu, jezdit pryč?“
Gus: „Musím, aby svět zůstal v rovnováze. Děláš víc, než musíš, a tak já musím dělat o to míň.“

Kniha Osamělá holubice vznikala původně v roce 1971 jako scénář k filmu, ve kterém měl hrát John Wayne. Později z tohoto dvěstěstránkového scénáře vznikla devětsetstránková kniha, která v roce 1986 získala Pulitzerovu cenu za beletrii. (V českém překladu kniha prvně vyšla až v roce 1995.)

Woodrow F. Call a Augustus McCrae. Dvě hlavní postavy knihy. Nemohli už mít rozdílnější povahy. Woodrow je za všech okolností tím pracovitějším. Stejně jako Gus byl po dobu deseti let známým texaským hraničářem. Všichni muži ho oslovují kapitáne. Je extrémně svědomitým mužem, pro kterého jsou povinnosti vždy na prvním místě. Žije počestným životem a stará se o blaho svých zaměstnanců. Ve skutečnosti však celým svým žitím popírá to, co je pro něj nejcennější, a svým chováním zraňuje lidi, na nichž mu nejvíc záleží.

Gus je naproti tomu citlivější a chápavější než Call, sám však dodává, že je i tím línějším. Ztělesňuje hluboké pochopení toho, co je v životě důležité. Oproti Callově strohé neohrabanosti žije svůj život s rozkošnickou leností.

Gus ztělesňuje nezapomenutelnou postavu, ale celý příběh patří ve skutečnosti Callovi. Je to Call, kdo se musí tváří v tvář postavit té nejkrutější pravdě o sobě samém, kdo ztratí nejlepšího přítele, který pro něj byl výzvou i průvodcem životem. A je to Call, který zůstává naživu, aby se vyrovnal s prázdnotou budoucnosti. Pravým cílem cesty celé společnosti je nakonec to, aby Call přijal mladého kovboje Newta za svého syna, a splnil tak dluh vůči ženě, které nikdy nedokázal říct, jak moc ji miluje.

Přestože autor Larry McMurtry tvrdí, že ani jedna z postav nemá základ v dějinném faktu, zdá se pravděpodobné, že osoby Augusta McCrae a kapitána Woodrowa z historie vycházejí. Rančer Oliver Loving (1812–1867) a Charles Goodnight (1836–1929) hnali několikrát společně velké stádo z Texasu 2000 mil na sever do Wyomingu a Colorada. Po smrti jejich zvěda, uprchlého otroka jménem Bose Ikard, Goodnight vyřezal náhrobek pro jeho hrob, stejně jako to Call dělá v knize pro černocha Deetse Joshuu. Oliver Loving zemřel na otravu krve z indiánského šípu – obdobně jako McCrae. Po jeho smrti Goodnight vezl jeho tělo zpět do Texasu, stejně jako to Call dělá pro Augusta.

Kniha je pravdivá a vyčerpávající. Při čtení skoro cítíte zvířený prach a pot koní. Přistihnete se, že prožíváte stejné pocity, jako ti muži na pláních. K tomu všechny ty příběhy, životní osudy tvrdé, drsné a dojemné stejně jako život sám. Na konci knihy se budete cítit unaveni, jako kdybyste dobytek do Montany hnali sami.

Nevím, zda je lepší kniha či film. Film mi pomohl pochopit některé dobové reálie. Kniha mi umožnila porozumět jednotlivým postavám a jejich způsobu uvažování.

Uvědomuji si, že vám nejspíše způsobím víkendový problém, jestliže jste Osamělou holubici ještě nečetli. Potřebujete-li zrovna v sobotu čurat, jíst, venčit psa, manželku, děti či navštívit tchyni, nezačínejte číst. Až knihu dočtete budete si chtít pustit tu filmovou verzi. Tato čtyřdílná sága je pravděpodobně nejlepší western všech dob. Skutečně mistrovské dílo. Robert Duvall a Tommy Lee Jones ve svých životních rolích. 

Koupit lze jako vždy na www.nakladatelstviharmony.cz

Citace:

Woodrowa shodí kůň. 
Gus: „Co, že jste to tak brzy vzdaly, holky? Nejsou Vánoce?
Call: „Holka jseš ty. Máš blbý fóry.“
Gus: „Krucinál, Woodrow, takovej zkušenej koňák a von se votočí k prohnaný Kiowský kobyle zády.“
Call: „Ty radši přemejšlej, co bude s tou střechou na stodole. Když ty se celý dny jen válíš.“
Gus: „To chce odvahu bejt línej.“
Call: „To ty jí máš za dva.“

Kuchař Paul sedí na schodech a brousí nůž. 
Newt: „Proč to furt brousíš, Paule? Je jako břitva.“
Paul: „Nůž je jako manželka, každej večír ji musíš obtáhnout.“
Gus: „To musí bejt tvá stará už pěkně rezavá. Vobtahuješ ji nejvíc tak dvakrát do roka. Je to tak, Paule?“
Paul: „Je stará jako vy.“
Gus: „No, čím starší housle, tím lepší tón.“

Woodrow zahání Newta do hajan. 
Gus: „Proč s námi nemůže ten kluk chvilku posedět. Nemá jinou šanci na vzdělání než poslouchat mý řeči.“
Call: „Jakej druh vzdělání máš na mysli?“
Gus: „Copak se naučí víc, když ty ho necháš kydat koblížky?“
Call: „Kydat koblížky ještě nikomu neublížilo.“ – To můžu potvrdit.

Gus si chce užít, a tak přemluví Lorie, aby snímala karty. 
Lorie: „Švindloval jsi.“
Gus: „Neříkám tak ani tak, ale chlap, kterej nešvindluje, aby se moh pomuchlovat, vo to podle mě zas tak moc nestojí.“

Mužští z osamělé holubice rokují, zda se vydat na cesty. 
Call: „Co myslíš, půjde s náma Jake do Montany, Gusi?“ 
Gus: „Jake byl vždycky děravá nádoba na to, abys do něj vkládal naděje.“

Newt před odjezdem: 
„A kapitáne, jak daleko je ten Sever?“ 
Call: „Chlapče, sever není místo, ale směr. Počítám, že máme před sebou dva a půl tisíce mil.“ 

San Antonio. Vjíždí Gus a Call na koních. 
Call: „To městečko vyrostlo, co jsme tu nebyli.“ 
Gus: „No jo, učiněná hrůza, Woodrow. Je to naše chyba.“ 
Call: „Jak to?“ 
Gus: „No, kdo jinej vyhnal indiány, kdo pověsil bandity? Napadlo tě někdy, že to byl velkej omyl? Pobili jsme nerozvážně jediný lidi, s kterýma se v týhle zemi dalo užít trochu legrace. Nemyslíš? 

Call našel na trhu nového kuchaře. 
Call: „Nevzpomeneš si za pár dní, že se chceš vrátit? Že se ti stýská po manželce?“ 
Kuchař: „Tu jsem už dávno poslal do pekla. Uměla dobrou kořalku, ale neuměla se chovat.“ 
Gus: „Tohle je náš člověk!“ 
Call: „No, potřebujeme ho. Zajedu ti koupit koně.“ 
Kuchař: „Ne, půjdu pěšky. Já nejezdím na zvířatech.“ 
Call: „Co to má znamenat?“ 
Kuchař: „Není to civilizovaný. Copak my nejsme zvířata? Chtěl byste, aby na vás někdo jezdil?“ 
Gus: „Ten chlap se mi líbí. Je to filozof.“ 
Call: „To je. Proto jsem ho vzal, abys měl s kým mluvit. Aspoň my ostatní získáme čas něco udělat.“