Měla to velké štěstí sedět na koni vedle takového horsemana, jako je Joe Wolter. Lačně jsem lapala každé jeho slovo a horečně vykonávala všechny povely a dobře míněné rady. Je pravda, že ke konci pobytu již selhávala má vůle i schopnost soustředit se. V tom to však přišlo! Poslední den, poslední vyjížďka, na kterou mi Joe půjčil svého mladého koně. Hojná četba a poctivé studium mi velely pozorně sledovat, jak pozorně mě koník sleduje. „Life is on the surface“ aneb „Život je na povrchu“, napadla mne velmi hluboká pravda Toma Dorrance. A tam také byl! Víte, jaký to byl pocit? Něco, jako když se snažíte zachytit mýdlovou bublinu a někam ji donést. Ta bublina cítí teplo vaší dlaně, ještě než se k ní přiblížíte, a stejně tak reaguje na každý dotek. Oči i uši koně byly nesmírně pozorné a celé jeho tělo jako by říkalo: „Tak co, jaký je plán?“ Bylo to, jako bych si pomyslela, kam půjdu, a on tam byl dřív, než mé tělo stačilo zareagovat. „Bring up the life – probuď v koni život“ a snad bych ještě dodala: „Neber koni život hned při prvním nasednutí.“ O znecitlivování již bylo napsáno dost. Jen bych k tomu doplnila, že jeho míra musí záviset na míře zkušeností jezdce. Znecitlivujte tak dlouho, dokud se nebudete cítit bezpečně. Čím lepším však budete horsemanem a čím více posbíráte zkušeností, tím méně budete potřebovat koně znecitlivit. Znecitlivit znamená zbavit koně energie, kterou nedokážeme ovládat. Umění horsemanshipu spočívá v udržení čisté energie koně a v jejím nasměrování. Proto také nejlepší horsemani předvádějí své umění při obsedání mladých koní, které často netrvá ani hodinu. Není to demonstrace odvahy, ale schopnosti pracovat s životem, s čistou energií v koni. Protože život je na povrchu! A měl by tam i zůstat.

A tak zpátky k mé texaské lekci. Pokud nemám v koni život, nemá smysl žádné další cvičení. A jaké by to mělo být, když ten život máte, vám pomůže procítit následující cvičení.

Jeden zkušený jezdec na zkušeném koni zalasuje kládu a táhne ji za sebou v dost svižném kroku. Vy sedíte na koni, který má možnost z dálky sledovat blížícího se jezdce. První reakce vašeho koně může být bouřlivá. Pokud se tak stane, nechte jezdce s kládou, aby se od vás vzdálil a pak se opět přiblížil. Pracujte v bodě, který je pro vašeho koně snesitelný. Za okamžik ho přemůže zvědavost a sám se za kládou vydá. Nechte prověšené otěže a sledujte pohyb svého koně. Nastraží uši, sníží hlavu, prodlouží krok a veškerá jeho energie dostane jednoznačný směr. Celé to zní poněkud prostoduše, ale věřte, že ten, kdo to jednou vyzkouší, buď pochopí, o co všechno se při svém „trénování“ připravil, nebo také, jak dokonale svého koně znecitlivil. Když sednete na koně, vaše myšlenka by pro koně měla být jako ta kláda.

„The energy is where she is thinking.“ Energie je tam, kde jsou myšlenky.

Pro rychlé pochopení celé filozofie práce s koněm potřebujete jen spolknout tři pilulky: cit, načasování a rovnováhu.“ Pravdou ale je, že tahle tři slova budete přežvykovat po celý život, než se vám povede něco z nich strávit. Často je používám, ale nikomu nedokážu vysvětlit jejich konkrétní význam. Navždy zůstanou abstraktní a prchavé, jako světlo svíčky v tunelu. Pro úplného začátečníka se „cit“ mění každým dnem a to samé platí i o pokročilém jezdci. Se zlepšující se pozorností a vhledem se změní i definice těchto termínů. Každý jezdec si musí každý den napsat svou vlastní definici pro slovo „cit“. Probudit v koni život. Pokud v koni nedokážeme probudit život, nebo jej nedokážeme v přesný okamžik uklidnit, nikdy s ním v tréninku příliš nepokročíte. Je to stejně zoufalé, jako byste šli závodit v autě, které chrčí a poskakuje. Jen s tím rozdílem, že kůň je myslící a cítící bytost. Co dělá váš vztah s koněm tak výjimečným, je míra pochopení a sebevědomí, které do koně vložíte.

Dalším stěžejním aspektem je stále si uvědomovat, kde se nachází pozornost koně. Indikátorů, které vám napoví, je mnoho. Nejzásadnější jsou však uši a oči. Nepatrná gesta, pohyby či stahy svalů, to je komunikace, v níž jsou koně mistry. Když chceme vstoupit do jejich světa a chovat se srozumitelně, tohle je jazyk, kterým musíme mluvit. Pozornost, to je odpověď na největší ztráty energie a nejsnazší tvorbu frustrace při tréninku koně. A jde jak o pozornost koně, tak i jezdce. Je těžké nasměrovat koňská kopyta jiným směrem, než se dívají jeho oči. Zrovna tak těžké a ne-li těžší je naučit jezdce, aby byl stále pozorný. (Ray Hunt)

článek vyšel v roce 2011 v časopise HORSEMAN č.2
autorka textu: Bára Bořánková
fotografie: Bořánek & Bořánková