Milly Hunt Porter
Pokud se podíváte zpět do historie vztahu mezi člověkem a koněm, najdete mnoho velkých horsemanů, kteří nalezli způsob komunikace a opustili zaběhlou cestu hrubé síly, strachu a násilí. Jejich znalosti však většinou zůstaly utajeny. V některých případech záměrně. Tajemství byla žárlivě střežena a předávána z generace na generaci. Důvod byl velice prozaický. Tito lidé měli nesmírný talent komunikovat s koňmi, ale komunikace s lidmi pro ně nebyla jednoduchá. Od poloviny minulého století se vše začalo měnit k lepšímu. Objevila se nenápadná žena jménem Milly Hunt Porter.

Milly se narodila a vyrostla v malé rančerské a farmářské komunitě v městečku Bruneau v Idahu. Ve městě fungovala velice silná komunita lidí s filozofií založenou na sousedské výpomoci. Maminka Milly byla známou malířkou a spisovatelkou, která plody své práce štědře rozdávala po celém kraji. Když se Milly po padesáti letech vracela se svou rodinou žít do Bruneau, pro některé členy její rodiny bylo překvapením, že si na večírku celé město včetně Milly ochutnávalo navzájem z talířků. Milly svým příbuzným vysvětlila, že tohle je praktická ukázka místního koloritu: „Pokud je to dobré, rozděl se.“ Tato nesobecká filozofie sehrála historickou roli ve změně světového přístupu k obsedání a trénování koní. Ale nebudeme předbíhat.

V roce 1948 se devatenáctiletá Milly (tehdy ještě Milly Randall) vdala za kovboje z Idaha, Raye Hunta. Momentem, kdy Ray definitivně odmítl farmařit a rozhodl se pro práci s koňmi, začala jejich rančerská odysea z Idaha přes Nevadu do Kalifornie, a tak několikrát za sebou. Rayovi se při práci na největších rančích Západu podařilo nashromáždit nekonečné množství zkušeností. A Milly ho na této cestě neustále doprovázela.
V roce 1961 žila rodina na 101Ranči v Holisteru v Kalifornii, kde Ray narazil na koně jménem Hondo, s nímž si opravdu nevěděl rady. Přítel Bill Dorrance navrhl Rayovi, že jeho bratr Tom, který je opravdu zkušeným horsemanem, brzy přijede na návštěvu. Zbytek je známá historie.
Tom Dorrance opravdu Hondovi pomohl a on následující rok zvítězil ve třídě Hackamore na závodech v Cow Palace. Ray se stal vášnivým průkopníkem Tomových metod. Milly pozorně sledovala Toma při práci s Rayem a pochopila, jaký má úžasný talent a schopnosti. A kdy si Milly uvědomila pravou hodnotu Tomovy práce? „Když jsem si představila, o co snazší by byl život pro koně i člověka. Co je snadné, je dobré!“

Dorrancovy metody pracovaly s celým koněm – jeho tělem, myslí i duší. Tom byl velice štědrý, nešetřil svým časem i praktickou pomocí a výsledky jeho práce vypadaly jako zázrak. Nebyly však srozumitelné pro širokou veřejnost. Byl to Ray Hunt, kdo dokázal interpretovat a předávat dál Tomovy myšlenky. A tak postupně vznikala dlouholetá plodná spolupráce mezi dvěma výjimečnými horsemany. Během příštích let dokázal Ray předat Tomovy myšlenky tisícům žáků na svých seminářích. Na žádném z nich Milly nechyběla vyzbrojena perem a sešitem. Po dlouhé roky pečlivě shromažďovala poznámky. „Chtěla jsem se ujistit, že vše uchovám pro své děti a děti svých dětí.“
V době, kdy Milly sbírala a zaznamenávala informace, také dokázala vychovat čtyři děti a udržet fungující a neustále kočující domácnost. Po každém stěhování bylo její prioritou zapojit se do života komunity a jakýmkoli možným způsobem přispět. Celý život věrně následovala heslo: „Pokud to jen trochu jde, pomáhej.“
V roce1976 Milly potkala na semináři v Montaně spisovatele Jesse Laira, kterému se svěřila, že by ráda vydala své poznámky v knižní podobě. Odsud vedl jen krůček k činu a kniha „Think Harmony With Horses“ (V harmonii s koněm) navždy změnila přístup lidí ke koním. Když byla kniha v roce 1978 vydána, zeptala se Milly Toma Dorrance, co si o ní myslí. Odpověděl: „Část jsi určitě pochopila.“ A aby pochopila i zbytek, následovala Toma se zápisníkem a nahrávačem po několik příštích let. Výsledkem je kniha „True Unity“ vydaná v roce 1987 (Pravá jednota).
V roce 1995 byl Tom Dorrance pozván do Síně slávy „Hall of Fame“ a první, komu ve svém veřejném proslovu poděkoval, byla právě Milly Hunt.

Od publikování knih „Think Harmony With Horses“ a „True Unity“ jejich revoluční myšlenky téměř zevšedněly. Mnozí si již nevybavují, kde se s nimi prvně setkali, a nová generace již nepamatuje staré brutální metody obsedání koní. Nelze si snad ani představit lepší poslání pro ženu, která v úvodu své nové knihy píše: „Měla jsem to velké štěstí strávit sedmdesát let svého života polykáním zvířeného prachu.“

článek vyšel v roce 2011 v časopise HORSEMAN č.1
autorka textu: Bára Bořánková
fotografie: Bořánek & Bořánková, rodinný archiv Milly Hunt